Kurzy vůči větru: ostrý kurz, bočák, zadobočák a zaďák

Co jsou kurzy vůči větru?

Kurz vůči větru je úhel mezi směrem, kterým pluje jachta, a směrem, odkud vítr fouká. Od nejostřejšího: ostrý kurz neboli stoupání (vítr šikmo zepředu), bočák (z boku), zadobočák (šikmo od zádi) a zaďák (přímo ze zádi). Přímo proti větru nepoplujete: na charterové jachtě je zhruba 40–50° na obě strany od směru větru mrtvý úhel, který se překonává křižováním.

Tyto pojmy zazní na každém kurzu, jenže vysvětlení bývají skoupá. Tady je máte pohromadě, s úhly a s tím, co znamenají na mazurských jezerech. Pokud si nejste jistí, odkud se vůbec směr větru počítá, začněte textem o větrné růžici.

Jaké jsou kurzy vůči větru a pod jakým úhlem?

Úhly v tabulce jsou přibližné a počítají se od směru větru, tedy od strany, odkud fouká. Hranice mezi kurzy vycházejí ze slovníkových definic: ostrý kurz končí u traverzu, tedy u větru kolmého k boku lodi, a zadobočák tam začíná a sahá až k zádi. Nejostřejší úhel pro charterovou jachtu bereme stejný jako v průvodci křižováním.

Upřímně: tato čísla se liší mezi učebnicemi i mezi loděmi. Dolní hranice ostrého kurzu závisí na tom, jak ostře daná loď umí jít, a slovníkové popisy uvádějí rozpětí zhruba od 30° do 80°. Závodní loď půjde hodně ostře. Charterová plachetnice s rolovací kosatkou a pohodlným, širokým trupem tak ostře nepůjde, takže na vodě počítejte spíš s těmi 40–50°.

Ostrý kurz: jak plout co nejvíc proti větru

Ostrý kurz je kurz, kterým jdete proti větru tak, jak jen to jde. Poláci mu říkají „bajdewind“ (z nizozemského „bij de wind“), v češtině se mluví o ostrém kurzu nebo o stoupání. Jde o totéž. Má dva odstíny. Ostrý stoupavý kurz je hranice: ještě kousek a plachty se začnou třepetat. Plný ostrý kurz leží blíž k bočáku, je rychlejší a odpustí víc chyb.

Na ostrém kurzu se loď naklání, protože vítr tlačí na plachty z boku a mírně zepředu. Otěže jsou silně přitažené, kormidelník hlídá bavlnky na plachtě a příď, která ráda utíká do větru. Příliš ostře a kosatka se začne třepetat od přední hrany a jachta zpomalí. Příliš plně a pluje se sice rychle, ale bokem od cíle. Z tohoto kurzu se skládá každé křižování, takže ho musíte mít v rukou. Techniku krok za krokem popisujeme v průvodci křižováním proti větru.

Bočák: proč je to nejjednodušší kurz na začátek?

Při bočáku fouká vítr kolmo k boku lodi. Pro začátečníky je to nejjednodušší kurz na učení. Plachty povolíte zhruba napůl, bavlnky stále fungují a loď drží stálou rychlost bez neustálých korekcí. Proto první minuty u kormidla velmi často připadnou právě na bočák.

Nevýhoda je jedna: při silnějším větru z boku dokáže náklon překvapit. V nárazu povolíte hlavní plachtu, místo abyste bojovali kormidlem. Jak se síla větru projevuje na vodě, rozepisujeme v textu o Beaufortově stupnici na jezeře.

Zadobočák: proč ho jachtaři tak mají rádi?

Zadobočák je vítr šikmo zezadu, ze sektoru mezi traverzem (bokem jachty) a zádí. Dělí se na ostrý, bližší bočáku, a plný, bližší zaďáku. Polský název „baksztag“ pochází od lana lanoví (něm. Backstag), které drží stěžeň a vede k boku lodi za stěžněm.

Pro mnoho jachtařů je to nejpříjemnější kurz. Náklon se zmenšuje, plachty jsou široce povolené, loď jde svižně a měkce. V polských slovníkových popisech platí zadobočák za nejvýhodnější vítr pro plachetnici. Zaďák, přestože vítr fouká přímo ve směru plavby, obvykle rychlejší není.

Čím se liší od zaďáku? Při zadobočáku přichází vítr z jedné jasné strany, takže hlavní plachta ví, na které straně má být. Při zaďáku se tato hranice rozmazává. Proto na delším úseku po větru mnoho kormidelníků raději pluje zadobočákem a cestou udělá jednu obrátku.

Zaďák: proč může být vítr do zad nebezpečný?

Zaďák je vítr přímo od zádi. Polský název „fordewind“ pochází z nizozemského „voor de wind“, doslova „před větrem“. Zní to jako nejsnazší kurz. Pro začátečníky je ale nejzrádnější.

Problém se jmenuje nekontrolovaná halze. Stačí malá změna směru větru, vlna nebo chvilka nepozornosti kormidelníka a vítr se do hlavní plachty opře z druhé strany. Hlavní plachta i s ráhnem pak přeletí přes kokpit na druhou stranu, velkou silou a ve výšce hlavy. Při silnějším větru taková halze dokáže loď i prudce naklonit.

Co pomáhá:

• kormidelník drží kurz o něco ostřeji než čistý zaďák, takže ve skutečnosti pluje plným zadobočákem;
• posádka sedí nízko a ví, kudy ráhno chodí;
• na delších úsecích po větru lze ráhno zajistit lanem vedeným od jeho konce k přídi jachty (anglicky preventer), aby nemohlo samo přeletět na druhou stranu;
• halzi děláte vědomě, s přitaženou hlavní plachtou a s povelem, ne náhodou.

Na zaďáku se kosatka často schová za hlavní plachtu a visí bez života. Proto se dává na druhou stranu, čemuž se říká plavba „na motýla“. Jak bezpečně udělat halzi a kdy je lepší otočit loď přes vítr, píšeme v textu o obratu a halzi.

Proč nejde plout přímo proti větru?

Když natočíte příď příliš blízko ke směru větru, plachta přestane fungovat jako křídlo a začne se třepetat jako vlajka. Nic netáhne, jachta ztrácí rychlost a zastaví se. Tento sektor na obě strany od směru větru je mrtvý úhel. K cíli proti větru se pluje cikcak, ostrým kurzem jednou na jednom, podruhé na druhém halsu. To je křižování.

Jak vypadají kurzy na mazurských jezerech?

Na Mazurech o kurzu často rozhoduje tvar jezera víc než předpověď. V úzkých, dlouhých jezerních žlabech, jako jsou Tałty, Bełdany nebo Jagodne, se vítr stáčí podél osy jezera. Cítíte ho tedy nejčastěji z přídě nebo ze zádi. V praxi to znamená dva scénáře: plný kurz po celé délce jezera, nebo křižování ostrým kurzem, hals za halsem, od břehu ke břehu. Bočák se v takovém žlabu objevuje zřídka. Podrobnosti k jezeru Tałty popisujeme v průvodci po jezeře Tałty.

Vypadá to zhruba takto. Ráno vyrazíte nahoru žlabem Tałty proti větru. Křižování ostrým kurzem, obrat, pár minut, zase obrat. Kormidelník se potí, posádka přehazuje otěže. Po obědě se vracíte stejnou cestou zadobočákem. Loď se narovná, ztichne to a najednou má celá posádka čas na kávu.

Na široké vodě, na jezerech Niegocin, Mamry nebo Śniardwy, se snáz najde bočák a volný výběr kurzu. Tady si zase dejte pozor na vlny: při silnějším větru stavějí Śniardwy a Mamry krátkou, strmou vlnu, takže se přeplouvají ráno, nebo vůbec.

Odkud nejčastěji fouká? Podle práce vycházející z dat IMGW-PIB z let 1991–2010 v Mikołajkách a v Kętrzynu převládaly větry ze západu a z jihu. Jsou to data pro konkrétní stanice, ne pravidlo pro každý den ani pro každé jezero. Hlavní trasa vede zhruba ze severu na jih, z Węgorzewa přes Giżycko a Mikołajki do Rucianego-Nidy. Při západním větru vychází úsek na otevřené vodě blízko bočáku. Když fouká od jihu a vy plujete na jih, počítejte s křižováním. Návrat na sever pak bude plným kurzem. Rozhoduje předpověď na daný den, ne statistika.

Co je ostření a odpadání?

Ostření je natáčení přídě blíž ke směru větru, tedy směrem k ostrému kurzu. Odpadání je natáčení od větru, k zadobočáku a zaďáku. Ostrý kurz a bočák se označují jako ostré kurzy, zadobočák a zaďák jako plné. Při každé změně kurzu upravujete plachty: při ostření otěže přitahujete, při odpadání je povolujete. Kompletní tahák, jak nastavit hlavní plachtu a kosatku na každém kurzu, najdete v průvodci trimováním plachet.

Často kladené otázky

Co je ostrý kurz? Ostrý kurz je kurz, při kterém vítr fouká šikmo zepředu jachty, na typické charterové plachetnici zhruba od 40–50° do zhruba 80° od přídě. Je to nejostřejší kurz, kterým se dá plout proti větru.

Čím se liší zadobočák od zaďáku? Při zadobočáku fouká vítr šikmo od zádi, z jedné jasné strany. Při zaďáku fouká přímo ze zádi, a proto snadno dojde k nekontrolované halzi a přehození ráhna.

Který kurz vůči větru je nejrychlejší? Záleží na lodi a síle větru. Slovníkové popisy za nejvýhodnější obvykle považují zadobočák, bočák dává nejrovnoměrnější rychlost. Zaďák, navzdory intuici, obvykle nejrychlejší není.

Co je mrtvý úhel v jachtingu? Je to sektor kolem směru, odkud fouká vítr, ve kterém se plachty jen třepetají a jachta se zastaví. Na typické charterové jachtě je to zhruba 40–50° na každou stranu od směru větru. Překonává se křižováním.

Který kurz je pro začátečníky nejnebezpečnější? Zaďák. Vítr přímo do zad se snadno opře do hlavní plachty z druhé strany a ráhno přeletí přes kokpit. Bezpečnější je plout plným zadobočákem a halze dělat vědomě.