Mikolajské jezero: jachtařský průvodce nejrušnějším uzlem trasy

Jaké je Mikolajské jezero?

Mikolajské jezero (Jezioro Mikołajskie) je nejrušnější uzel trasy Velkých mazurských jezer: protáhlá, dost úzká voda, která začíná hned u Mikolajek a na jižním konci rozděluje trasu na Śniardwy a Bełdany. Kdo pluje přes Mikolajky, pluje přes Mikolajské jezero. Objížďka neexistuje. Proto se tu v sezóně točí všechno, co po Mazurách pluje: plachetnice, hausbóty, motorové čluny i výletní lodě „bílé flotily". A přes všechen ten provoz umí být jezero opravdu hezké. Vysoké zalesněné břehy, koryto jako chodba, večer hladina jako zrcadlo a klid. Jen je potřeba vědět, kdy a jak po něm plout.

Uzel trasy: Tałty, Śniardwy, Bełdany

Geografie je jednoduchá. Na severu se Mikolajské jezero spojuje s jezerem Tałty úžinou přímo u města. Nad úžinou visí mosty, po obou stranách se táhnou mola a nábřeží Mikolajek. Je to nejtěsnější místo celého průjezdu a zároveň to nejobleženější. Tady se míjí všechno se vším, takže zpomalíš a koukáš na obě strany najednou.

Na jižním konci se jezero větví. Vezmeš to na jihozápad: vplouváš na Bełdany a dál máš plavební komoru Guzianka, jezero Nidzkie a Ruciane-Nidu. Vezmeš to na jihovýchod: otevírají se Śniardwy, tedy největší otevřená voda na celé trase. Tohle rozvětvení dělá z Mikolajského jezera křižovatku. V praxi to funguje tak, že na týdenní trase ze severu na jih jím projedeš oběma směry: jednou cestou tam, jednou zpátky. Proto se vyplatí ho poznat, místo abys ho bral jako nutné zlo.

Charakter vody

Mikolajské jezero je typické protáhlé koryto. Dlouhé, úzké, s vysokými zalesněnými břehy po obou stranách. Výhledy patří k těm lepším na trase, protože břeh je blízko a pořád se něco děje: les, zátoky, mola a u úžiny panorama Mikolajek z vody.

Plachtařsky to bývá různé. V korytě vítr buď fouká podélně, nebo se točí a pod vysokým břehem zhasíná. S větrem podél jezera se pluje krásně. Proti větru je křižování v úzkém korytě za sezónního provozu zábava pro trpělivé. Není žádná ostuda projet nejtěsnější úsek u města na motor. Sám to tak dělám, když vidím, že proti mně jede výletní loď a za zádí mi visí hausbót.

Kde zastavit

Přirozená volba jsou Mikolajky s velkou Plachtařskou vesnicí (Wioska Żeglarska) a moly podél města. Zakotvíš, vyjdeš rovnou na korzo a máš všechno po ruce: obchody, hospůdky, sprchy, vodu i elektřinu. V sezóně místa mizí rychle, tak to nenechávej na večer. Podrobnosti o přístavech, cenách a nájezdech jsme sepsali do samostatného průvodce po Mikolajkách, protože si to téma zaslouží vlastní text.

Druhá možnost je noc na kotvě. Podél břehů jsou zátoky mimo plavební dráhu, kde se dá stát na kotevním laně a mít svatý klid. Pravidla jsou dvě. Za prvé: stojíš zřetelně mimo trasu, protože dráha je tu frekventovaná až do setmění a ráno se vyráží brzo. Za druhé: necháváš po sobě čistou vodu. Okolí leží zčásti v Mazurském krajinném parku. Odpadky a fekální nádrž odevzdáváš v přístavu, ne do jezera. To není teorie, ale podmínka, aby ty zátoky dál vypadaly tak, jak vypadají.

Na co si dát pozor

• Provoz. Ve špičce sezóny je to nejrušnější úsek Mazur. Pluj předvídatelně: žádné náhlé obraty bez pohledu za sebe. Pravidelně se dívej za záď, protože motorové čluny a lodě se blíží rychle a potichu.
• Bílá flotila. Výletní lodě tudy jezdí pravidelně a v úzkém korytě nemají kam uhnout. Nelez jim do cesty a nespoléhej, že se vytočí. Uhni brzo a čitelně.
• Úžina u města. Úzko, mosty, mola po obou stranách a publikum na nábřeží. Sežeň posádku na palubu, zpomal, drž se pravé strany trasy a projeď to v klidu.
• Rozvětvení na jihu. Zkontroluj si předem na mapě, do které větve míříš. Śniardwy a Bełdany jsou dva úplně jiné světy a dva různé směry. Změna rozhodnutí na poslední chvíli v provozu je koledování si o malér.
• Denní doba. Večer a mimo špičku sezóny se jezero uklidní a je moc hezké. Září na Mikolajském jezeře je úplně jiná voda než červencové poledne. Pokud si můžeš vybrat, kdy projet, vyber si ráno nebo podvečer.

Popielno a Łuknajno, aneb co je vedle

Na západní straně jezera, mezi Mikolajským jezerem a Bełdany, leží poloostrov Popielno s výzkumnou stanicí Polské akademie věd. Poloostrov je proslulý polskými koníky (konik polski), kteří tam žijí v podmínkách blízkých přírodním. S trochou štěstí je uvidíš z vody u břehu. Nepřibližuj se moc a zvířata neplaš, prostě se dívej z paluby. Takové setkání se vryje do paměti víc než leckterá hospůdka.

Kousek na východ od Mikolajek leží rezervace Łuknajno se slavným hejnem labutí. Důležitá věc: samotné Łuknajno je nesplavné a jachtou tam nevpluješ. Prohlíží se ze souše, z vyhlídkové věže. Pokud stojíš v Mikolajkách den nebo dva, procházka nebo kolo tím směrem je dobrý plán na pauzu od plachtění.

Mikolajské jezero v kostce

Nejčastější otázky

Dá se Mikolajské jezero objet? Prakticky ne. Leží na trase mezi Tałty a jezery Śniardwy a Bełdany, takže každá cesta ze severu na jih Mazur vede přes něj. Místo vyhýbání si vyber klidnější dobu průjezdu: ráno nebo podvečer.

Kde na Mikolajském jezeře zakotvit? Nejpohodlněji v Mikolajkách, v Plachtařské vesnici nebo u mol podél města. Kotví se tam u dalb nebo na mooringy, jako v každém mazurském přístavu. Na noc mimo přístav zbývají zátoky mimo plavební dráhu, na vlastní kotvě.

Je na Mikolajském jezeře nával? Ve špičce sezóny ano, je to nejobleženější kus trasy. Pro místo v přístavu připluj dřív, ne večer. Mimo sezónu a po setmění se jezero vylidní a ukáže úplně jinou tvář.

Co stojí za to vidět v okolí? Poloostrov Popielno s polskými koníky, které jde občas zahlédnout z vody, a rezervaci Łuknajno s hejnem labutí. Na Łuknajno nevpluješ, prohlíží se z vyhlídkové věže ze souše. A pak samotné Mikolajky, které z vody vypadají nejlíp.

Titulní foto: Ghalas — CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons